Ve Vele díky věkově smíšeným skupinám chodily do školy většinu tohoto školního roku děti z 1. – 4. ročníku, ti starší jsou až na krátkou pauzu v prosinci doma od října. V březnu se znovu uzavřely školy i pro mladší děti. Na jedné z konzultací na prvním stupni ve složení rodiče – dítě – dospělák z Vely padla věta “jen teda nevím, zda budu veterinářka nebo cukrářka”. Milé pousmání nad odlišností dvou možností vedlo k nápadu zprostředkovat dětem kontakt s různými profesemi. 

Původně jsme počítali pouze s virtuální účastí hosta, děti měly být ve škole. Ale pandemická opatření z března všechno změnila – a najednou jsme organizovali telekonferenci pro 50 dětí, každé z nich připojené z domova, program, pozvané řečníky i různé místnosti pro paralelní skupiny a jedno velké setkání před obědem pro všechny.

Nevzdali jsme se a vznikl nečekaně silný zážitek. Buď sehrála roli i celková absence kontaktů, nebo jsme se zrovna trefili do nálady i zájmu dětí, ale zdatnost, s jakou děti ke komunikaci s hosty přistoupily, nás až překvapila. Dodržování pravidel pro online hovory je často náročné i pro dospělé v pracovním prostředí, zkuste si ale nezapnout mikrofon a nevychrlit otázky na svého oblíbeného youtubera. No prostě – klobouk dolů. 

Akce nám udělala radost, jen se nám tedy nepodařilo sehnat ani cukrářku, ani veterinářku. Tak pokud máte nějakou zajímavou profesi a chtěli byste si o ní někdy s dětmi popovídat, neváhejte a napište nám. Podobný formát setkání totiž určitě další rok zopakujeme.

Nikdo z hostů si neřekl o honorář za svůj čas, jménem všech jsme tedy vloženou energii poslali dál přes energiilekarum.cz.

A s kým že jsme se potkali a na co se děti ptaly?

Jedna skupina vyzpovídala herečku Terezii Jelínkovou. Děti se dozvěděly, že momentálně každé představení zkouší několik týdnů, jak vypadá práce herečky v průběhu karantény, dostaly možnost prohlédnout si fotky kostýmů nebo hereckého make-upu. Ptaly se na délku představení, jejich počet za rok, výši platu, trému nebo zranění při představení.

Sportovní komentátor Jiří Kalemba se rozhodl pro sport, protože ten dokáže spojit lidi a vyvolat emoce. Už v 11 letech řekl rodičům, že chce být sportovní komentátor a zjistil si, co k tomu bude potřebovat. Od základní školy pak psal do místních novin. Děti se dozvěděly, že jeho práce je časově náročná, zahrnuje i víkendy a večery, hodně cestování. Jeho snem bylo podívat se a komentovat olympijské hry, což se mu i podařilo. Děti zajímalo, zda je náročné sledovat a zároveň komentovat děj zápasu, jak se připravuje na jednotlivé zápasy a který sport má zápasy nejdelší.

Redaktor Erik Tabery dětem vysvětlil, co dělá novinář a v jeho případě i šéfredaktor časopisu. Padla i paralela se školou – zatímco děti se často učí ve škole, dospěláci přijímají informace hodně i z novin a časopisů. Novinář tak za informace, které sdílí, nese zodpovědnost. Děti zajímalo, jak vypadá běžný den novináře, jak těžké je být šéfredaktorem, zda pana Taberyho práce baví, zda píše rukou nebo na počítači, ale třeba i to, zda umí slovensky. Ptaly se, co je dobré se učit, aby člověk mohl být novinářem nebo jaké zprávy mívají největší ohlas.

Renovátorky nábytku Barbora Kocandová a Zuzana Kuberová z dílny Z pokoje do pokoje dětem ukázaly fotky své práce, jaké nářadí je potřeba, popsaly způsoby, jak správně restaurovat dřevo nebo i to, v čem se liší jednotlivé materiály. Povídání bylo ale i o tom, že člověk musí věřit, že jeho práce má smysl. Padl dotaz, zda se něco při opravování zničilo a jak dlouho restaurování nebo opravy trvají.

Youtuber Kovy děti hned na začátku zaujal otázkou, kolik z nich hraje Minecraft, nahoru vylétl les rukou. Popsal své začátky na youtube, které ho dovedly až k současné práci, kdy mluví o politice, sociálních sítích a na rozdíl od dřívější improvizace více pracuje se scénáři. Baví ho propojovat zábavu se vzděláváním. Jeho pracovní dny jsou každý jiný, může si organizovat vlastní čas – na druhé straně ale musí umět o svém čase rozhodovat. Téměř vše, co ke své práci potřebuje, se naučil sám – technika, řeč, sociální sítě, ale třeba i stříhání videa. Děti se ptaly, v jakém programu stříhá videa, proč vypadl ve StarDance, jak je jeho práce těžká, zda ho baví i zda má pro ně nějaké rady.

Zdravotní sestra z covid oddělení královehradecké nemocnice Kateřina Jíšová s dětmi nasdílela prezentaci o práci na JIP oddělení – včetně fotek zařízení, která při práci používá. Dětem vysvětlila, jak jednotka JIP vypadá, jak je zařízená, jak se pomáhá pacientům s dýcháním, i jak se člověku žije ve skafandru na současném covidovém oddělení. Děti se ptaly na počet zachráněných pacientů, jak se v oblecích smrká nebo chodí na záchod.

Řídící letového provozu Jan Samšiňák vysvětlil jaké je postavení Česka v letovém provozu – prolétává přes nás mnoho letadel, jsme takovou rušnou křižovatkou. Práci dispečera přirovnal k semaforu letového provozu. Děti zajímalo, kolik metrů musí být letadla mezi sebou, aby se nesrazila, kolik hodin v kuse může pracovat. Dětem popsal, proč je dobré, aby letový provoz řídili lidé a ne počítače i jak vypadá takový poplach z obavy ze srážky letadel. Děti teď už ví, že každý dispečer má přesně určeno, že řídí maximálně 20 letadel najednou a i s českými piloty se musí dorozumět anglicky.