Bylo nás pět. Vlastně ani to ne. Na začátku jsme byly dvě. Ale rychle nám šťastnou shodou okolností přicházeli do života další odvážlivci, se kterými jsme se společně pustili do přípravy a postupně i provozu školy. Vize, koncepce se nezměnila. Měníme se my, kteří se o školu a děti staráme. A mění se nástroje, které k tomu používáme.

Co zůstalo?

  • Koncepce a „schéma“, jaký bude náš život a rozvoj dětí s Velou vypadat.
  • I nadále věnujeme velkou péči např. vstupním rozhovorům s rodiči, dnům otevřených dveří i dalším informačním zdrojům k tomu, jak Vela funguje, jaké hodnoty ji utváří a co od nás rodiče a jejich děti můžou – a naopak nemůžou – čekat.
  • Snažíme se, aby skupiny ve škole byly vyvážené – ty dětské i ta dospělácká. Snažíme se, aby nám společně bylo dobře, ale vítáme, že jsme každý jiný. Těší nás, že se od sebe můžeme učit, že můžeme sdílet různé pohledy a hledat společná řešení. S dospěláky, i s dětmi.
  • Jsme soukromá škola, ale snažíme se nebýt tím definováni. Tvoříme takovou komunitu rodičů, kteří i v soukromí sdílí naše vize, vychovávají v souladu s nimi své děti, snažíme se tak nedostávat do zbytečných, zbytečně komplikovaných situací v průběhu docházky dětí do školy.
  • Věnujeme se dětem, ale stejně intenzivně i dospělým. Záleží nám na nich a staráme se, aby pro svou práci měli všechno, co potřebují.
  • Mít pro každé dítě ve škole vlastní rozvrh (časový plán) a vlastní cíle vzdělávání (tzv. Mapku) byla od začátku velká výzva, které jsme se nevzdali.
  • Spolupracujeme s externisty, vítáme lidi tzv. na volné noze – s některými spolupracujeme už 10 let a naživo jsme se viděli třeba jen jednou nebo vůbec.
  • Tým tvoří převážně mladší lidé, často ještě studující, kteří u nás postupně rostou z pozic brigádníků do tzv. plných úvazků.
  • Děti neznámkujeme, nepřizpůsobujeme devět let docházky do školy jednomu testu v jejím závěru. Nemáme žákovské knížky, poznámky, stavíme na pravidlech a důsledcích.
  • Vycházíme z toho, že dětem je dobře v prostředí, ve kterém je svoboda spojená se zodpovědností. Že (většinou) vítají rituály a jistoty, ale i volný čas na hraní. Že důležitější než učebnice jsou dospělí, kteří s dětmi tráví čas a prostor, který nabízí dostatek podnětů odpovídajících 21. století.

Co se změnilo?

  • Název individuálních plánů dětí se postupně měnil, měnila se i jeho forma. Už ne cíle, se kterými vznikaly. Jde o nástroj, který dětem pomáhá k sebeřízení, k plánování vlastního vzdělávání a jeho reflexi. Díky němu se rozvíjí celá řada kompetencí. Navíc si děti díky němu plánují samotný obsah vzdělávání a sledují kompetence, kterých jejich prostřednictvím získávají.
  • Šetříme naše síly. Maximum komunikace jsme převedli do online prostředí. Namísto schůzek preferujeme e-maily (a až následně případné schůzky). Dopředu tak víme, co řešíme, můžeme se lépe připravit, nejsme zaskočeni něčím nečekaným a společně s rodiči si tak šetříme čas a síly, jsme efektivnější.
  • Odpočíváme víc než při rozjezdu školy – my dospělí, ale podporujeme v tom čím dál více i děti. Bez meditací, poobědového čtení, jógy už by týden ve Vele nebyl úplný.
  • Rozšířili jsme naše netradiční benefity o ty klasičtější, dospělí tak mohou využívat např. Multisportku, což bylo ještě poměrně nedávno nedostižným přáním.
  • Chod dne jsme jen mírně upravili, stále je určován hlavně základními fyziologickými potřebami – klíčové časy jsou dané svačinami a obědem 🙂 Ostatní časové bloky jsou trochu jinak organizované, ale jejich pointa zůstala: děti jsou i nadále zapojeni do toho, čemu se ve škole věnují, kdy a jak. Naplánovat to nám už zabere méně času. Máme osvědčené tabulky i zdatné dospěláky a navíc i spoustu zkušeností.
  • Způsob, jakým organizujeme chod dní pro mladší a starší děti se lišil od začátku, jiné organizační schéma souvisí s věkem dětí, jejich kompetencemi. Podařilo se nám ale vyladit klíčové postupy tak, aby byly shodné pro celou školu.
  • Individuální studijní plány dětí bývaly kdysi na papíře. Pak v běžně dostupných online nástrojích. A teď na ně máme vlastní aplikaci. Děti si v ní (s pomocí dospělých) tvoří vlastní vzdělávací cíle, stanovují prostředky, jak jich dosáhnou, sledují cestu, jak se jim to daří, ví, jaký termín si pro to určili. U cílů mají prostor pro sebehodnocení i spolupráci s dospěláky a dalšími dětmi.
  • Namísto rychlého rozvoje už třetím rokem stabilizujeme to, co nám jde a zlepšujeme to, co méně. Nové věci vymýšlíme a implementujeme v delším časovém horizontu.
  • Zavedli jsme některé tradice – např. setkávání s rodiči v pravidelných intervalech. Děti takové akce často plánují i měsíce dopředu.
  • Na aktivitách školy se čím dál víc podílí děti. Přáli jsme si to od samého počátku, ale Přístav (školní parlament), projekty spojené s okolím školy, akce pro rodiče apod. nemohou děti zorganizovat ze dne na den. Potřebují k tomu čas, zkušenosti, podporu. Několikaleté mravenčí úsilí kolegů a kolegyň se ale vyplácí a děti mají v chodu školy čím dál větší roli. Nejen, že jsou dospělými přizýváni, ale spíš už si ke svým nápadům přizývají dospělé.
  • Zlepšujeme nástroje pro vnitřní organizaci školy – využívané aplikace, revidujeme standardy a manuály, učíme se s AI. Od školního roku 2020/2021 zasíláme kromě tradičního pátečního zpravodajství rodičům a dětem také souhrnné informace dospělým do týmu, 1x za měsíc.
  • Podle našeho zadání se externímu programátorovi podařilo kromě aplikace spojené se vzděláváním vyvinout a spustit také aplikaci (Velamenu) k organizaci stravování.
  • Daří se nám plánovat přibližně na rok až dva roky dopředu – teambuildingy, školení, výjezdy s dětmi, ale třeba i vánoční večírky. Přináší to klid a šetří to zbytečné výdaje.
  • Přibyla řada rolí v týmech (mentoři, koordinátoři), nicméně hierarchie je nadále stejně plochá jako na začátku – ten, kdo některý tým/akci vede, může v jiném sehrát úplně jinou úlohu.
  • Redefinovali jsme si postupy spojené se zpětnou vazbou a pracujeme s ní častěji a lépe než dřív.

Čemu se věnujeme právě teď? Co chceme zlepšit?

  • Stále drobně ladíme naši aplikaci Mapku.
  • Zavádíme nově definovanou roli uvádějícího pedagoga pro podporu nových kolegů a kolegyň, zlepšujeme tzv. „nováčkovské postupy“.
  • Řešíme, jak přizvat děti do péče o prostory školy tak, aby nám „jako nová“ vydržela i nadále – přemýšlíme, jak se vyvarovat zbytečným věcem, velké spotřebě materiálu apod.
  • Rádi bychom zvýšili množství sportovních aktivit, kterým se děti můžou věnovat přímo s našimi dospěláky – sehnat respektujícího instruktora lyžování, plavání nebo lezectví stále není tak snadné, jak bychom si přáli a tak hledáme další kapacity uvnitř školy.
  • Je pro nás čím dál náročnější sehnat pro tým takové supervizory a lektory vzdělávacích kurzů, kteří by obstáli v našem specifickém prostředí – kde je velká část dospěláků sama v těchto rolích zběhlá. I tady se obracíme dovnitř školy a rozšiřujeme možnosti vzájemného proškolování a sdílení.
  • Rozvíjíme spolupráci s organizacemi, které jsou nám hodnotově blízké – např. Locika nebo Síť k ochraně demokracie

A co tedy čeká vaše děti?

  • Jistota, že se škola ze dne na den nevzdá své původní vize, své koncepce i cílů.
  • Jistota, že děláme vše pro to, aby bylo dobře dospělým – pak je dobře i dětem.
  • Jistota, že ve Vele potkají dospělé, kteří jsou sami nositeli hodnot a dovedností, které se snaží předávat dětem.
  • Jistota, že to, co deklarujeme, skutečně děláme, jakkoliv je to někdy obtížné.