Všechny ty větší či menší činnosti, které jsou nutné pro dobrý chod školy, její vnitřní kulturu, bezpečné prostředí a kvalitu učení, ale nejsou na první pohled vidět. Nevykazují se v tabulkách, nevypisují se na ně granty a většinou se nevejdou ani do kolonky „přímá pedagogická práce“. Přesto se bez nich škola neobejde.
Co je „neviditelná práce“ ve škole (a konkrétně ve Vele)?
Je to práce, bez které by škola nemohla existovat – ale není započítaná v hodinách, úvazcích ani veřejných statistikách. Ve Vele si jí vážíme a považujeme ji za podstatnou součást profese pedagoga. Přáli bychom si, aby byla podobně viděna a oceňována i jinde.
Ačkoliv zákon o pedagogických pracovnících přesně stanovuje, kdo může učit a jakou má mít kvalifikaci, neříká už, co všechno má učitel v každodenní praxi dělat. Rozlišuje sice přímou a související pedagogickou činnost, ale konkrétní obsah této práce nedefinuje. Natožpak její rozsah a kvalitu, ale to je na jiné povídání…
Když jsme se ve Vele pokoušeli pojmenovat, co všechno naši dospěláci během běžného dne dělají, narazili jsme na překvapivě rozsáhlý balík práce, která zůstává skrytý, a to přesto, že je naprosto klíčový.
Úvazek pedagoga se obvykle dělí na přímou a nepřímou pedagogickou činnost.
- Přímá pedagogická činnost je to, co si většina lidí představí jako „učení“: práce s dětmi ve výuce, ve třídě, ve skupině.
- Nepřímá pedagogická činnost zahrnuje zejména přípravu na výuku, porady, administrativu nebo komunikaci s rodiči.
V praxi ale toto dělení realitu práce pedagoga popisuje jen částečně. Existuje ještě třetí vrstva – práce, která prostupuje oběma kategoriemi, není přesně ohraničitelná časem ani místem a často se děje „mezi řádky“. Ve Vele jí říkáme neviditelná práce.
Velká část této neviditelné práce se nedá dopředu přesně naplánovat. Vyžaduje neustálou pozornost, citlivost a připravenost reagovat – mít otevřené oči i uši, všímat si drobných změn v chování dětí a dokázat reagovat na situace, které vznikají nečekaně. Málokdy dokážeme vědomě nahlédnout celou šíři profese pedagoga. Ve Vele se o to ale snažíme každý den.
Mezi práci pedagoga patří a běžně se bere jako „samozřejmá“
- příprava aktivit, projektů a třídnických hodin,
- jejich reflexe a následné úpravy,
- plánování širších tematických celků,
- chystání materiálů pro samostatnou práci dětí,
- práce s formativním hodnocením v každodenní výuce,
- psaní slovního hodnocení,
- doplňování portfolií a průběžných záznamů o učení dětí,
- vyhodnocování Mapky (cílů, termínů i jejich plnění),
- sestavování a ladění rozvrhů,
- tvorba anotací pro lepší orientaci dětí v nabídce školy,
- zjišťování možností výletů, exkurzí a návštěv,
- příprava škol v přírodě, lyžařských výjezdů a adaptačních pobytů,
- příprava a realizace profesních dnů, kontaktování odborníků a specialistů,
- účast na poradách a pracovních setkáních (a občas i příprava občerstvení na ně 😀),
- účast na zápisech, přestupech a adaptačních procesech dětí,
- vedení třídních knih, evidence absence a dalších povinných záznamů,
- vyplňování výkazů a jiné administrativy spojené s chodem školy.
Ale také práce, která se do žádné kolonky nevejde:
- hledání vhodných strategií pro podporu konkrétních dětí,
- individuální rozhovory s dětmi – při řešení potíží, plánování i „jen“ sdílení,
- péče o vztahy mezi dětmi i mezi dětmi a dospělými,
- řešení konfliktů mezi dětmi,
- práce s emocemi dětí v náročných situacích i po nich,
- krizová intervence,
- primární i selektivní prevence,
- péče o děti s drobnými zraněními,
- průběžná komunikace s rodiči a jejich podpora v porozumění potřebám dětí,
- příprava a vedení konzultací s rodiči – pravidelných i mimořádných,
- zapojení do vzdělávacích programů pro rodiče a širší veřejnost,
- příprava a účast na neformálních akcích pro děti a rodiče,
- vedení a sdílení záznamů o dětech v pedagogickém týmu,
- domlouvání záskoků a provozních řešení,
- péče o prostory školy, knihy a pomůcky, jejich údržba, opravy nebo výroba,
- sledování objednávek a vyhodnocování potřeb materiálu, hardwaru i softwaru,
- vyplňování dotazníků a psaní podkladů pro poradenská zařízení,
- zpracovávání podkladů k žádostem o granty,
- spolupráce na výročních a závěrečných zprávách školy.
A pak je tu práce, která je neviditelná téměř vždy:
- zvládání vlastních emocí před dětmi, rodiči i kolegy,
- schopnost říct si o pomoc,
- reflexe chyb a hledání lepších cest,
- práce s hranicemi – vlastními i cizími,
- říkání nepříjemných, ale důležitých věcí,
- průběžné vzdělávání – formální i neformální,
- seberozvoj, práce na sobě a kultivace profesního postoje,
- vyrovnávání se s nevděkem, nepochopením a tlakem spojeným s pedagogickou rolí,
- udržování motivace a naděje, protože výsledky naší práce jsou často vidět až s velkým časovým odstupem,
- vědomé a dlouhodobé úsilí být profesionálem na svém místě.
Odhadujeme, že neviditelná práce tvoří zhruba polovinu reality kvalitní školy. Přesto ji téměř nelze měřit tradičními nástroji ani jednoduše „vykázat“. Velká část této práce navíc vzniká až na úrovni konkrétní školy – v jejích vnitřních pravidlech, očekáváních a každodenní praxi – a zůstává tak zvenku téměř nečitelná.
I proto je často obtížné poznat, která škola je skutečně kvalitní. A ještě obtížnější je tuto práci ocenit, ať už z pozice rodiče, kolegy nebo vedení.
Ve Vele tuto práci pojmenováváme, hodnotíme a bereme ji jako klíčovou součást života školy. Protože jakkoliv je samo o sobě náročné vstoupit do skupiny dětí s připraveným programem, stejně náročné je všechno to, co se musí stát, aby to vůbec bylo možné.