Kam se podíváte, tam je rok 2020 označován jako jeden z těch nejhorších, co pamatujeme. Pro Velu ho tak nevnímám. Přinesl nám spousty dobrého. Co mu však nelze upřít je, že zamával s představami o starém světě tak jako dosud máloco za mého života.
Přechod do online světa byl pro Velu stejně jako pro jiné školy náhlý a nečekaný. Měli jsme v dané situaci štěstí v podobě rodin, které se o vzdělávání svých dětí zajímají a podporují je, většinou mají i dostatečnou technickou vybavenost a náš průměrný věk v týmu implikuje sám o sobě, že pro kolegy a kolegyně není ICT novinkou. Přesto ani takto dobré vstupní podmínky pro první dva týdny nevyřešily všechno. Bylo potřeba zrevidovat obsah s ohledem na online prostředí, zjistit, co bez osobní přítomnosti děti a dospělých na jednom místě jde a co ne, co děti zvládnou, co v nové situaci potřebují. A co zvládnou rodiče.
Ve Vele má každé dítě svůj vzdělávací plán – z pohledu času i obsahu. Říkáme mu Mapa. Má jinou podobu u mladších a jinou u starších dětí, pro každé z nich je ale nástrojem k rozvoji důležitých dovedností, nejen díky němu mají děti zodpovědnost za své vlastní vzdělávání. I díky Mapě se učí učit, plánovat, pracovat se zdroji, formulovat své cíle. Vnímají pokrok jako svůj vlastní, vkládáme jim do rukou důvěru, jak s plány naloží a nabízíme jim podporu tam, kde ji potřebují. Především tento bod byl pro přechod do distanční výuky velkou výhodou – naši dospělí nemuseli vymýšlet nemožné, aby děti udrželi na online setkání. Nemuseli děti nutit do něčeho, co samy nechtějí. Nemuseli hrozit, slibovat ani prosit. Pokračovali v tom, co dělají ve škole: jednají s dětmi fér a na rovinu. Kombinace s domácím prostředím nabídla celou řadu nových zkušeností i tak. A i v prostředí jako je naše se objevovalo chybné připojení k síti, nevhodná slova na chatu nebo zmeškaný čas pro online setkání.
Na podzim jsme příchod distančního vzdělávání očekávali, nevěděli jsme kdy, na jak dlouho a přesně za jakých podmínek se do našich životů vrátí, ale bylo jisté, že ve škole během podzimu trvale nebudeme. Navíc – nově se do distanční výuky zapojovaly i děti z prvního ročníku, které měly s naší školou zkušenost jen pár týdnů. V tomto ohledu bylo podzimní období distanční výuky specifické. Nejnáročnější jsou však i nyní situace, kdy je potřeba přejít rychle z jednoho režimu do druhého – věci rozpracované doma dávají smysl v určitém kontextu, ten se příchodem do školy mění, a naopak. Pro děti i dospělé. MŠMT poskytovalo oproti jarním měsícům informace s větší pravidelností, některá doporučení šla navíc směrem, který by ve vzdělávání Vela přála všem dětem a sama je na něj zvyklá. Ať už jde o hledání smysluplnosti obsahu, nepřetěžování dětí, individualizaci, slovní hodnocení nebo přirozené zapojení online nástrojů do výuky.
Rok 2020 víc než co jiného odhalil, čemu se děti věnují ve školách, jakým způsobem tráví čas a co je z pohledu jejich pedagogů považováno za důležité. Přeji si, aby tato možnost nahlédnout pod pokličku přiměla širší rodičovskou veřejnost zastat se svých dětí a vytvářet soustavný tlak na smysluplnost školního vzdělávání, změnu přístupu od kontroly k podpoře. Přeji si, aby Vela nadále sloužila jako příklad dobré praxe a při pohledu zpět jsme mohli s klidným svědomím říct, že rok 2020 přinesl sice hodně starostí, těžkosti, ale i nové zkušenosti a poznatky, které nás posunuly zase o krok dál.
Eva
