Škola Vela již šestým rokem vyvíjí koncept personalizovaného vzdělávání. Jsme škola registrovaná v Rejstříku škol a školských zařízení, máme své ŠVP, vedeme povinnou dokumentaci žáků. Po formální stránce splňujeme to, co ostatní registrované školy v České republice. Přesto fungujeme odlišně od většiny z nich. V tomto a následujících příspěvcích se vám pokusíme zprostředkovat, z čeho vycházíme, jak o vzdělávání uvažujeme, ale hlavně: jak průběh výuky pro jednotlivé děti ve škole sestavujeme.

Základní normou, ze které školy ve své práci s obsahem a formou vyučování vychází, je Rámcový vzdělávací program (RVP). Na jeho základě pak každá škola tvoří svůj vlastní Školní vzdělávací program (ŠVP). Pro jeho tvorbu jsou vydaná doporučení, některé části jsou povinné, jiné doporučené anebo jen obvyklé.

ŠVP školy Vela obsahuje všechny povinné části, i výstupy vzdělávání (většinou v podobě dovedností). I podle RVP je samotný výukový obsah prostředkem, nikoliv cílem vzdělávání – školy si tak mohou určit co, kdy i jak budou učit: vzdělávací obsah je možné sestavit různý pro každou školu, třídu, žáka. Stejně tak je možné volit různé zdroje, formy i metody. Proč jsou si často ŠVP jednotlivých škol podobné jako vejce vejci, vyplývá z jejich vytvoření na základě dřívějších osnov.

ŠVP školy Vela obsahuje cíle v podobě kompetencí. Kompetence, které pokrývají jednotlivé předmětové obory tak, jak je ve školách běžně známe (český jazyk, matematika, výtvarná výchova atd.), máme sloučené pouze do tří celků: Příroda, Komunikace a Kultura. Jednotlivé cíle pak v souhrnu směřují k tomu, co je nazýváno kompetencemi klíčovými a které opravdu jsou, jak z pohledu RVP, tak z pohledu Vely, pro jakékoliv vzdělávání zásadní (kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, pracovní a občanské).

Nabízí se otázka, proč tedy nemáme vše v jednom předmětu – je to čistě důvod náš, nejedná se o důvod zvenčí. Formálně by to možné bylo. Potřeba struktury na straně dospělých a čitelnosti a řádu na straně dětí nás dovedla ke členění do zmíněných tří předmětů, které korespondují i s vědeckými poznatky a obory známými ve světě dospělých.

Jak tedy vybíráme, co se děti budou učit

RVP pro první stupeň obsahuje takové vzdělávací obsahy, ať již informace nebo dovednosti, které jsou pro daný věk (6 – 10 let) přirozené. S jejich pokrytím (jak se říká „probráním“) bychom problém neměli. S čím nesouhlasíme, je pojetí výuky právě jako tradiční „probírání“ – seznamování dětí s fakty a informacemi, bez znalosti souvislostí a smyslu, bez ohledu na jejich vlastní zájmy a talenty.

Obsah RVP pro první stupeň děti ve Vele tedy potkávají, ale jinak uspořádaný, v jiném čase i v jiné míře detailu. Věnujeme se mu s jinými cíli a různými formami.

RVP druhého stupně obsahuje celou řadu detailních, specifických informací, které jsou z našeho pohledu užitečné méně. Ani tady neshledáváme jako smysluplné probírání faktografických informací v odtržených předmětových hodinách. Pracujeme s propojenými tematickými bloky a obsah volíme s ohledem na konkrétní dítě a jeho budoucí vzdělávací dráhu. (Více informací o chodu druhého stupně ve Vele najdete ve třetím díle této minisérie.)

Každé dítě má tím, jaké je, co ho zajímá, v čem se chce posunout a čemu se věnuje, možnost ovlivnit svou vzdělávací dráhu. Děti se učí pro sebe, ze své vlastní vnitřní motivace, nedělají to pro známky ani pro radost paní učitelky.