Na prvním i druhém stupni ve Vele pracujeme s obsahem v rámci vzdělávacích celků pojmenovaných Komunikace, Kultura, a Příroda. Ty spojuje tzv. Notýsek – přehled kompetencí, které by dítě mělo potkat.

Na začátku září potkávají všechny děti během svých dnů ve škole činnosti, které nenásilnou formou mapují úroveň jejich dovedností a znalostí. Na jeho základě pak společně s dětmi sestavujeme první Mapu (píšeme o ní níže) i rozvrh (o něm píšeme ještě níže 🙂 a vybíráme, které oblasti z Notýsku děti svými činnostmi začnou plnit.

Vybírají děti nebo dospělí?

Dospělí sledují činnost dětí, zjišťují, co umí a co je zajímá. Podle toho, společně s dítětem, sestavují, čemu se děti v čase, který tráví ve škole, mohou věnovat tak, aby neztratily svůj zájem, vnitřní motivaci, dosahovaly pokroku, zažívaly úspěch a posouvaly se dál. Velmi často vzniká určení další vzdělávací cesty tak, že dítě vyjádří své přání, co by rádo umělo/vědělo. A k takovému cíli je už pak snadné najít cestu. Někdy je to cesta na měsíc, někdy na rok. Ale jde o cestu, na kterou vyšly samy děti.

Každá je jiná

Mapa, dříve tzv. Indivindi, které od nás převzaly do své práce v různé podobě i další školy, obsahuje oblasti, kterým se děti během svých dnů ve škole věnují. Jednotlivá okénka jsou dána zájmy dětí, obsahem Přírody / Kultury / Komunikace, formou, kterou děti na tématu pracují (Projekt), příp. spojují vše z výše uvedeného (Osobnost, Objevy).

Důležité je, že každé takové okénko je pro dítě informací, na čem pracuje, s jakým cílem a jakou cestu k tomu může zvolit. A hlavně jak pozná, že se mu dosažení cíle povedlo. Kroky jsou v tzv. zóně nejbližšího rozvoje tak, aby děti nepřeskočily nic ze základních dovedností, které by jim později mohly chybět a s vědomím jejich zájmů je pak navržen konkrétní výukový obsah. Každé dítě tak může číst jinou knížku, počítat jiné příklady apod. než spolužák – bez ohledu na ročník a tzv. kmenovou třídu. Důležité je, jaká je nejvhodnější cesta pro konkrétní dítě

Dopolední část rozvrhu dvou dětí prvního stupně

Každá naplánovaná oblast Mapy má svůj obsah, který koresponduje s výstupy danými ŠVP (a obsaženými v Notýsku), i svůj časový rámec. Je to takové „učení na druhou“. Dítě se věnuje konkrétnímu obsahu, ale přitom díky práci s Mapou rozvíjí své osobnostní předpoklady i další dovednosti: sebehodnocení, plánování, práci s časem, sebereflexi, analytické myšlení i řadu dalších.

Při pohledu na 10 Map prvňáků na konci září nenajdete dvě stejné. Maximálně dvě stejné v jedné oblasti, ale často ani to ne. Děti jsou různé, přicházejí s různou úrovní dovedností a znalostí. Některé začíná s poznáváním písmen, jiné plynně čte. Jedno pracuje na organizaci vlastních věcí, jiné se učí plánovat své aktivity v kalendáři. Jedno se v rámci osobnosti věnuje řešení konfliktů s druhými, jiné posiluje svou asertivitu.

Časový rozvrh

Rozvrhy jednotlivých dětí pak vzniknou seskládáním toho, na čem momentálně potřebují pracovat, do časového rozvrhu týdne. Pro realizaci aktivit, které u dětí posilují dovednosti a nabízí znalosti, které si zvolily ve svých Mapách, vypisují jednotliví dospělí své bloky aktivit – dopoledne i odpoledne. Sestavení rozvrhů připomíná tedy mnohem víc školu vysokou než klasickou základní.

Všechny děti mají ve svých rozvrzích zahrnutý čas nazvaný Třída spolu, který je věnovaný různým činnostem. Spojujícím prvkem je, že jsou v nich děti ve svých kmenových třídách, což jsou věkově smíšené skupiny pod vedením třídního učitele a tzv. tandemisty. Ti mají společně na starost tuto konkrétní skupinu dětí i z hlediska plánování Map, rozvrhů, konzultací s rodiči, sestavování portfolií apod.

Všechny děti mají zahrnuté pohybové aktivity, pobyt venku, čas na kreativní činnosti, dostatek prostoru pro volnou hru. Zároveň se v rozvrzích všech dětí objevují bloky samostatné práce, čas na konzultaci s třídním učitelem/tandemistou k revizi postupu na Mapě a plánování dalších oblastí.

Děti prezentují výstupy své práce, pomáhají si navzájem, ověřují své znalosti a rozvíjí své dovednosti. Hodnocení je formativní, nejdůležitější je podpora sebehodnocení a popisná zpětná vazba. Tu si dávají i děti mezi sebou navzájem.

A to vám to jako naplánuje Edookit?

To ještě ne. Máme vlastní tabulku se vzorci, které kombinatoriku typu „Franta chce chodit na programování a do ateliéru, nemůže ve čtvrtek a ve středu má španělštinu“ odráží. Hlásí chyby, duplicity, ať už pro dospělé, děti nebo místnosti ve škole, ale ten nejdůležitější díl práce za nás neudělají. Ani bychom to nechtěli, jen s pomocí citu a vhledu je možné pro každé dítě i dospělého naplánovat rozvrhy tak, aby nám všem společně bylo ve škole dobře.