Alternativní škola. Alternativní škola doma. Občas složitý oříšek k rozlousknutí…

Ve zpětnovazebním dotazníku se od rodičů objevil zajímavý podnět – dotazy směřované k tomu, jak moc doma věci “řešit”, resp. co řešit a co už ne. Co nechat výhradně na dětech a s čím už pomoci. Sepsali jsme proto několik postřehů z pohledu konceptu naší školy i dalších inovativních přístupů ve vzdělávání k tomu, jak může taková alternativní škola doma vypadat – a které by vám při zvažování čemu dát přednost, co ještě dělat a co už ne, mohli pomoci.

Odpověď na otázku “Jak se role učitele doma zhostit” vás asi nepřekvapí. Zní totiž “nijak”. Rodič je rodič a pedagog je pedagog.

Doporučujeme, abyste to, co s dětmi doma děláte, jaký přístup volíte a jaké výsledky očekáváte, co nejvíce přizpůsobili svým možnostem – a hlavně, možnostem svých dětí. Zřejmě všichni z vás, rodičů, zvolili naši či jinou alternativní školu proto, aby děti nezažily nešvary té tradiční – nedělejte jim ji prosím tedy ani teď doma. To, co z dlouhodobého hlediska nefunguje při frontální, učitelem řízené výuce ve škole, nebude z dlouhodobého hlediska fungovat ani doma. Poškodí se tím něco mnohem cennějšího než je zapamatování konkrétních výukových obsahů – vztahy v rodině, důvěra dítěte v rodiče.

Nejlepší, co můžete pro své děti udělat, je dát jim prostor být samy sebou a předávat jim ze sebe to, co máte rádi, to, co umíte nejlíp. Čas, který teď máte k dispozici, abyste se více poznali, čas, které dítě dostalo v přítomnosti svých rodičů, kteří jsou většinu roku jinak hodně vytíženi prací, je něco, co přináší zátěž, ale zároveň nabízí velkou příležitost: příležitost k tomu poznat své děti z jiného úhlu pohledu, vidět je při vývoji – a společně zažít, jak zvládnout náročnou situaci. Již jen tím se dítě naučí něco mimořádně cenného.

Mějte prosím na paměti, že vzdělávání, vývoj a výuka dětí neprobíhá (pouze) v situacích, kdy mluví dospělý (ať už ten ze školy nebo ten doma). Děti se učí neustále – nejvíce tím, co vidí kolem sebe, svými zážitky. Učí se opakovaně věci, které “už uměly”, učí se je poznávat z jiných úhlů, učí se o nich přemýšlet jinak než dříve. Tím, jak zrají děti, zrají i jimi získané vědomosti. Situace, kdy dítě “nic nedělá”, “jen tak sedí a přemýšlí”, kreslí si, povídá si se sourozencem a nebo s vámi vaří večeři, jsou z hlediska jeho vývoje důležité, i při nich se dítě učí – jeho mozek se učí pracovat – s určitými informacemi, určitým způsobem, samostatně.

Klienti alternativních škol – rodiče – se snaží ve svém přístupu vyhnout vnější motivaci, která má z hlediska času a věku dítěte značné limity. Děti ve Vele i v dalších inovativních školách fungují bez tlaku – hrozeb, slibů, pochoval, “obchodování něco za něco”. Věřte prosím svým dětem, že to zvládnou i doma. Možná jinak/jindy než si přejete, ale zvládnou. Zaváděním vnější motivace, “hraním si na tradiční školu doma” byste mohli svým dětem předat informace, způsoby uvažování, které jim jako osobnosti neprospívají, učí je poslušnosti, činí je snáze manipulovatelnými a především – ničí důvěru mezi vámi a dítětem. Vnitřní motivace nejde nasměrovat, nejde kontrolovat zvenčí, není konstantní – ale i tak funguje mnohem víc a lépe než motivace vnější.

Některé děti potřebují – ať už s výukovým obsahem nebo se samostatností, organizací času – pomoci více než jiné. Některé děti fungují téměř samy, jiné vás tak jako tak budou potřebovat “každou chvíli”. V takových případech je dobré konzultovat postup doma s třídním učitelem – někde se děti bez podpory dospělého neobejdou.

Velmi často je ale za situacemi, kdy si dítě říká o konstantní pozornost dospělého, úplně něco jiného než zájem o pomoc s učením – většinou jde o potřebu pozornosti, sdílení, možnost mít rodiče pro sebe, saturovat jiné potřeby než “vyplněný sešit”. Ten se ale dětem (a často i dospělým) mnohem lépe komunikuje – školní obsah je často pouze zástupným tématem k vyjádřením něčeho jiného, mnohem důležitějšího. Naslouchejte svým dětem, sledujte, o co si ve skutečnosti říkají.

Pokud je jedním z důvodů, proč jste zvolili alternativní školu, touha po tom, aby vaše děti byly samostatné a zodpovědné: dejte jim prosím příležitost do takových vlastností dorůst, dovednosti spojené s takovým přístupem k životu získat. Nechte je chybovat, selhat, najít si vlastní tempo, nést důsledky vlastních rozhodnutí. Děti, které mají vše “naservírované”, nepotýkají se s žádným nekomfortem, nemusí zdolávat žádné překážky, případně děti, kterým není důvěřováno, se zodpovědnosti ani samostatnosti nemají šanci naučit. Podporujte své děti svým vztahem k nim, zájmem, ale nechte je jít svou vlastní cestou. Nechte je stanovit si cíle a volit cestu k nim, pomožte jim, ale nechte je chybovat. Jen tak se naučí samostatnosti a zodpovědnosti. Věřte svým dětem, že dělají to nejlepší, co aktuálně zvládnou, že chtějí vědět víc, zvládnout víc, že stojí o dobrý pocit ze sebe i ze vztahů s vámi. Oboustranná důvěra je to nejdůležitější, co můžete svým dětem dát.

Konkrétní tipy

  1. Přizpůsobte prostředí. Aby mohlo dítě pracovat samostatně, potřebuje mít po ruce vše, co běžně potřebuje – knížky, papíry, tužky, pastelky. Starší děti určitě nabíječku 🙂
  2. Pomozte dětem plánovat – elektronicky nebo na papíru sestavený seznam několika málo bodů pro konkrétní den, věci, kterým se mají ten den věnovat, ať už jde o matiku.in a nebo vynesení odpadkového koše či zalití květin. Když si děti zvolí, čemu se budou věnovat a ideálně i čas, kdy se tomu budou věnovat, mnohem snáze pak za danou věc převezmou zodpovědnost a pustí se do ní samostatně.
  3. Domluvte společná pravidla – pro technologie, chození ven nebo společné jídlo. Ulehčí vám to komunikaci u každodenně se opakujících situací. Pokud zároveň z domova pracujete, dejte dětem vědět, kdy snesete vyrušení (např. při práci s e-maily) a kdy určitě ne (např. při videohovoru). Podpořte jejich motivaci dodržet daná pravidla tím, že budou předem vědět čas, kdy jim zase budete k dispozici na plno a budou mít vaši pozornost jen pro sebe.
  4. Dopřejte dětem čas na volnou hru i nudu.
  5. Neočekávejte stabilně vysoký výkon – stejně jako dospělí, tak i děti mají horší a lepší chvilky, dokonce lepší a horší dny. Pokud dítěti něco nejde, “zasekne se u toho”, netrapte dítě ani sebe, zkuste něco jiného.
  6. Oceňte, když se dítěti něco daří. Popište své pocity – sdílejte s ním radost z úspěchu.
  7. Mějte na paměti, že dítě udrží pozornost jen velmi krátkou dobu – děti prvního stupně v řádu minut, děti druhého stupně v řádu desítek minut. Co je zajímavé – většina dětí dokáže tento čas prodloužit téměř na nekonečno, pokud je něco zaujme, baví je to a dává jim to smysl 🙂
  8. Nechte prosím, co nejvíc to jde, děti pracovat s Mapou – s individuálním plánem, který si nastaví společně s třídním učitelem, příp. oborovými učiteli u starších dětí. Když dítě něčemu nerozumí, prosím pomozte mu poznačit si to na další konzultaci – ať ví, na co se zeptat učitele. Není nutné, abyste látku vysvětlovali, kontrolovali chyby – někdy pomůže i jen jiný úhel pohledu, to, že se dítě k úkolu vrátí s odstupem. Myslete na to, že ze všeho nejdůležitější je váš vztah s dítětem, dobrý psychický i fyzický stav celé rodiny.
  9. Vypadá to, že se roztrhl pytel s možnostmi, doporučeními, online aplikacemi, texty i testy, videi, doporučeními na doma i na ven. Jsou to jen možnosti. Při zadání do vyhledávače vyběhnou podobných stránek se shrnutím tipů a možností desítky – je to jen nabídka. Nenechte sebe ani své děti zahltit. Nemusí využít všechny možnosti, dokonce nemusí využít žádnou.
  10. Ať už si současnou situaci “užíváte” – jste za ni rádi nebo naopak jen “přežíváte”, protože jste ve složité situaci v kombinaci s prací či dalšími povinnostmi, které máte, myslete na to, že brzy se zavřené školy opět otevřou. To dobré si tedy užívejte jak nejvíc můžete a naopak u toho obtížného zvolte “cestu nejmenšího odporu”, která vám pomůže současné období společně s dětmi dobře zvládnout.