Vela má za sebou dva roky fungování, celkově však koncept a tým opečovává už šestým rokem. Do školy přichází prvňáčci, ale i starší děti, které přestupují buď z jiné alternativní školy, nebo přímo ze své školy spádové, obvykle tradičnější. Nebáli bychom se tvrdit, že pro rodiče to bývá obtížnější cesta než pro děti. Jejich odvahy, ochoty učit se a pracovat i na sobě, si moc vážíme. S radostí sdílíme postřehy jedné z našich klientek, která měla i díky netradičnímu období školy doma možnost nahlédnout do detailů naší práce ještě o trochu více než je tomu obvykle…

Za zaslaný text moc děkujeme, neupravili jsme ani čárku 🙂

“Rozhlížím se po místnosti a s lehkým sentimentem (lžu, jsem pěkně naměkko) ukládám dceři věci do desek, z topení, které se v době korony změnilo na magnetickou tabuli, sbírám poslední magnety a říkám si, jak náročná, ale nesmírně přínosná doba to byla. Pro mě, jako pro matku, která se před rokem rozhodovala, zda své druhé dítě přesunout z frontální výuky státní školy, do školy alternativní, svobodné…

Neumím slovy vyjádřit vděčnost a radost, kterou cítím, když si uvědomím, jak správně jsem se tenkrát rozhodla. Vsadila jsem všechny karty na vnitřní intuici, pocity mého dítěte a zkušenosti z oblasti vzdělávání a dceru přeřadila do svobodného a inspirujícího prostředí.

Jenže… Až když mi korona nasadila roušku, usadila mé děti do „domácího“ vzdělávání a hodila mě, jako tisíce dalších lidí, do reality všedních dnů, pochopila jsem tu nesmírnou krásu…Krásu individuální Mapy, která nám ušetřila hromadu času, úžasný pocit, když jsem pozorovala dospěláka Martinku, s jakou nesmírnou trpělivostí např. učila děti, jak si vypnout mikrofon, aby online hodiny splnily svůj význam, jak individuálně učila dceru matematiku, která si pak na cvičení přicházela sama, a i když matematika není její šálek čaje, seděla nad příklady a nehroutila se, ale opravdu hledala cestu… Bylo krásné poslouchat, jak ostatní děti dávají konstruktivní kritiku na prezentace, pravdivě, ale s respektem k dané práci, což vedlo k povzbuzení a nabuzení do dalšího projektu.

Opravdu jsem z toho byla paf. Najednou to obrovské puzzle, které před námi leželo, dostávalo jasný obraz, bez dlouhého tápání, po jakém dílku šáhnout. Jsem nesmírně vděčná za dospěláky ve škole Vela. Naše děti inspirují, chápou, respektují, děti se tím učí respektovat plně je a na to jsou všechny zákazy, domácí úkoly a známky krátké. I já, dospělá žena, se s nimi mnohému učím. Že programy, které si nesu v sobě, se dají přemazat, že pokud svou mysl kultivujeme v inspirujícím prostředí, projevuje se pomaličku náš potenciál a unikát, který má každý z nás. A to mě na škole Vele ohromně baví.”