Po tom, co se s vámi o svůj běžný den v době zavřené školy podělila kolegyně Martina, jsme požádali jedny z našich klientů, zda by taky nechali nahlédnout do toho, jak u nich doma teď, když je škola zavřená, vypadá běžný den. Moc děkujeme za sdílení.

Je 8:00 a já vstávám. Ještě poslepu plním pračku a jdu za zbytkem rodiny, děti mají předpokládám už tak 2hodinový náskok (asi nikdy nepochopím, proč dobrovolně vstávají tak brzo!). M. si hraje, D. má v uších sluchátka a tancuje, manžel vypadá, že už taky nějakou chvilku pracuje. Vařím si kávu, snídám, naťukávám objednávku na Rohlíku.

9:00 Rozcházíme se na svá pracovní stanoviště – manžel do ložnice, děti do pokojíčku, já do obýváku. Každý se snaží co nejdříve se zmocnit nějakého funkčního a co nejvíc nabitého zařízení. Chráním svůj počítač vlastním tělem, dnes ho opravdu nemůžu dát z ruky, některá práce už nesnese odkladu…

M. se brzo vrací do obýváku, slíbila jsem jí pomoc s pročtením mapy (její individuální učební plán) a zjištěním, jaké úkoly jí v ní ještě zbývají. Odkládám práci na později. Nacházíme v mapě pár „shnilých brambor“, splnila zatím hlavně věci, které ji hodně baví. Tvoříme krátký přehledný seznam, M. vybírá, na co se vrhne, ja opět otvírám počítač. Občas nenápadně sleduju, jak pracuje. Metoda pokus-omyl se evidentně někdy jeví jako nejpohodlnější a nejrychlejší a když narazí na úkol, který bude pravděpodobně vyžadovat hlubší zamyšlení, konstatuje, že jí to nudí a udělá to jindy (pousměju se, jsem na to zvědavá). Náhodou narazila na obrázek kolibříka, hned nadšeně na Google vyhledává další obrázky, ukazuje mi je, čteme si pár zajímavostí na wikipedii. Docela mě baví ji pozorovat, za normálních okolností k tomu moc příležitostí nemám.

Mezitím procházím pracovní e-maily, v rychlosti vyřizuju ty, na které umím odpovědět do minuty, na delší práci snad bude ještě čas.

10:00 M. má se třídou schůzku přes Hangouts, rychle otvírám email s nadějí, že mám na práci možná i hodinku v kuse.

10:10 Přichází D., chce se podělit, jak se mu vede. Ukazuje mi slepou mapu s českými městy a dotlačí mě k tomu, že ji zkouším vyplnit. Oceňuje, jak si poradím s prvními úkoly, ale u těžší úrovně už začínám tápat, a tak ho radši rychle posílám do pokoje pokračovat v učení.

Zpátky k práci, konečně se do něčeho začtu! Ne na dlouho, M. už poněkolikáté hlásí hlad.

Přibíhá D. s nadšením, že zvládl tu těžší (nesnesitelně podrobnou!) slepou mapu.

Konečně chystáme s D. svačinu, M. ukončuje Hangout, dokonce přichází i manžel. Zjišťujeme ale, že od 11 hod přednáší online pro desítky lidí a potřebuje mít jistotu dobrého připojení k internetu, což znamená, že my 3 opouštíme obývák, místo s nejjistějším a nejrychlejším připojením, místo s pohovkou, s lednicí, kávovarem… Asi je čas na přestávku. A deskovku! Podaří se nám uniknout ze Zakázaného ostrova (jedna z naších oblíbených her), pro mě konečně první dnešní úspěšně splněná mise. 🙂

12:00 Zkouším pokračovat v práci v improvizovaném prostředí v ložnici, děti se učí ve svém pokoji.

12:30 D. začíná hovor přes Hangouts, řeší se svojí učitelkou a dalšími čtvrťáky češtinu.

Přibíhá M., potřebuje s něčím poradit. Zpozorním, u slepé mapy jsem dnes moc nezaválela. Uff, je to matika, na tu si věřím víc. Zvládneme to, dokonce i bez D. asistence. 🙂

13:00 Manželova přednáška skončila, vařím něco rychlého k obědu, jíme na zahradě, je krásně.

14:30 Děti se vrací dovnitř, prý budou pokračovat v práci (jako fakt???). Plním myčku, uklízím vyprané prádlo a konečně zapínám kávovar.

14:45 M. volá o pomoc, začala tvořit knížku o svých oblíbených panenkách a potřebuje něco vytisknout. Asistuju. Káva počká...

14:50 D. potřebuje konzultovat něco o částicích (on se snad opravdu učí!), opět asistuju.

15:00 Konečně si vařím kávu, otvírám čokoládu a usazuji se na sluníčku! Terapie. 🙂

15:30 Pokračuju v práci venku na terase, mailuju, telefonuju, zařizuju... M. střídavě dodělává knížku, běhá po zahradě, baletí, skáče přes švihadlo (prý má tělák 🙂), D. má v uších sluchátka a tancuje.

16:45 Sedám si po dlouhé době k piánu, málem jsem zapomněla, že existuje!

17:00 Pečeme s M. koláčky, D. ještě pořád tancuje.

17:30 Videohovor se sestrou, která je čerstvě doma z porodnice. Za normálních okolností se spolu vidíme i několikrát týdně, teď si asi budu muset počkat, než jí i malého skřítka uvidím naživo. Děti se po chvíli taky přijdou s tetou a čerstvým bratránkem pozdravit, užíváme si je alespoň na dálku.

18:00 Děti večeří, já si jdu zacvičit. Rozcvička u hry Beat Saber a potom online trénink se souborem. Tancovat slovenský folklor na dálku by byla docela výzva, volíme radši společnou posilovací tabatu a rychlý pokec. Normálně tvoří soubor poměrně velkou část mého života, a i když jsem si těch pár týdnů volné večery celkem užívala, už mi to všechno začíná pomalu chybět. V průběhu tréninku se ke mně přidávají i děti, „tabatujeme“ a funíme ještě nějakou chvíli společně.

19:30 Manžel přichází z práce (tj. vychází z ložnice), máme spolu všichni ještě chvilku, než děti půjdou spát. Pijeme kávu, povídáme si, M. nám čte vytvořenou knížku, D. předvádí novou taneční choreografii, kterou se celé odpoledne učil. Vlastně nám ta karanténa přinesla mnohem víc společného času. Přes všechny nepříjemnosti jsem za tento rodinný teambuilding docela ráda. 🙂

21:00 Děti jsou v postelích, konečně na sebe máme trošku času i my dva s manželem, otvíráme si víno. Vypadá to, že ani jeden už nemáme energii na nic moc smysluplného, a tak si pouštíme další epizodu rozkoukaného seriálu a uzavíráme sázky, který z nás dnes u toho usne jako první...