8:00 Zvoní mi budík. Mám 2 hodiny do celotřídního hangoutu. Rozdíl oproti mému životu prezenční učitelky je v tom, že obvykle nemám ráno tolik času. V polospánku těsně po probuzení mívám však nejlepší nápady. Vzniklo tak mnoho mých básní, nápadů na práci do školy, kterou studuji a samozřejmě nápadů do hodin s dětmi.
8:05 V příjemném polospánku se ještě udržuji. V hlavě už jsem vyřešila všechny záhady světa včetně té, jak druháky ještě více zapojit do aktivit během videohovorů.
8:10 Vymyšleno, jdu to zapsat, než všechno zapomenu.
9:00 Snídaně. Vzpomínku na pracovní den ve škole vytváří káva z mamacoffee, která mě drží při životě doma i v práci. Do učebny se přemístím tak, že si zajdu ke psacímu stolu.
9:30 Ještě zkontroluji e-mailovou schránku. Nic v ní nenacházím. Akorát J1. (čtvrťačka) mi sdílí svou tabulku, kterou si vytvořila pro záznam svého postupu v učení. Oddechnu si. Teď už je to o dost lepší. První týden a půl se mi totiž schránka plnila každých 15 – 20 minut. Začátky jsme měli všichni (kolegové, rodiče, děti i já) obtížné. Především kvůli technice. Ačkoliv ji děti ve škole běžně používají, nastavit všechno z domova je úplně jiný oříšek.
10:00 Celotřídní kruh online. Děti jsou dobře naladěné, vyspalé a vypadají, že si chtějí povídat. To je ideální stav, nicméně je třeba se domluvit, aby si vypnuly mikrofony a budeme si předávat slovo.
- O. (druhačka) naposled nefungovalo připojení a chtěl ukázat, jak to u nich vypadá.
- B. (třeťačka) už se s rodinou připravuje na Velikonoce.
- D. (čtvrťákova) sestřička nám zamávala.
- V. (třeťák) popisoval jaké všechny práce dělali na zahradě.
- J2. (třeťák) si sám ušil roušku a mnoho dalších šilo také (nebo jejich rodiče).
- T. (druhák) má prezentaci o rouškách. Sdílí nám obrazovku svého tabletu, na kterém má připravenou prezentaci. Na dotazy vyhledává další webové stránky a argumentuje s podkladem informačního letáku WHO. Děti ve zpětných vazbách oceňují aktuálnost tématu, delší pauzy v prezentaci připisují technice. T. mi předává slovo, abych mu prý “královskou zpětnou vazbu” udělila já. Někomu by to možná polichotilo. Já se ale lekla, že mé slovo děti takto nadhodnocují. Takže naopak předávám slovo samotnému autorovi a ten nakonec sám usoudí, že je s prezentací spokojen, popíše kde překonával nesnáze, a že se zpětnou vazbou od ostatních dětí souhlasí.
Celotřídní setkání pomalu končí, některé děti si chtějí neformálně povídat dál. Dávám jim prostor, ale já se ještě musím připravit na individuální videohovor s dalším žákem.
11:00 S J2. (druhákem) se vidíme podruhé za posledních 14 dnů. Před kamerou je sám. Maminka vytváří podporu pouze v technických záležitostech. Je zvyklý si svou práci organizovat, takže společně plánujeme jeho práci na dalších 14 dní dopředu. Vysvětlíme si čemu neporozuměl a nová témata, kterým se bude věnovat ve psaní a v počítání. Povídáme si o knize, kterou přečetl. Citace z knihy a komentáře k nim shrnul do čtenářského listu. V novém období bude zkoumat skupenství vody na pokusech doma.
12:00 Plánovaný hangout s druháky, kteří se právě přepojili z konverzace v angličtině začínáme aktivitou, která mne napadla dnes ráno. Děti si k obrazovce nosí věci z pokojíčku a řadí je do skupin podle toho, která slova v sobě mají tvrdou nebo měkkou souhlásku. Někdo odhalil, že některé předměty v sobě mají tvrdou i měkkou souhlásku, někdo přinesl jen ty předměty, které ve svém názvu měli i/y, někdo přinesl třeba deku a ostatním argumentoval že „d“ a „k“ jsou přeci také tvrdé souhlásky, i když se v tomto slově žádné i/y nepíše. Diskuze byla cenná. Díky tomu, že každý pochopil zadání po svém, jsme si mohli zcela přirozeně vysvětlit, jaký je rozdíl mezi „tvrdou slabikou“ a „tvrdou souhláskou“. Pak jsme na sdílené obrazovce hráli hry s obrázky slov s tvrdou a měkkou souhláskou. Děti si ze 3 nabídnutých her vybraly hru na detektiva, zapisovaly slova, která si zapamatovaly. Na závěr jsme si na tvrdé a měkké souhlásky zahráli „týmovku“ na psaní i/y na portálu umimecesky.cz.
13:00 Oběd. Ten dnes stíhám jen tak tak.
13:30 Máme poradu online. Témata jsme předem jako vždy zapisovali ve Slacku a vidíme je v online dokumentu. Zavedená online komunikace, se kterou se často potýkám během pracovních dní oproti mně přirozenější offline komunikaci, nás v tomto období zachraňuje. Plánujeme zavedení Google Classrooms, rušíme školu v přírodě, sdílíme si situace s dětmi, inspirujeme se novými nápady, povídáme si, jak se máme a snažíme se vymyslet, jak se v těchto dnech podpořit. Současná situace se projevila také v zápisech budoucích školáků naší školy. Uchazeči nám poslali svá videa, která je třeba vyhodnotit. Domluvili jsme se s konkrétními pedagogy na dalším postupu.
16:00 Je třeba se jít provětrat. Volím vycházku. V Praze je prázdno. Město duchů. Nedivím se, že to občas na někoho dolehne.
17:00 Setkáváme se s kolegyněmi u videí uchazečů. Zvládly jsme zhodnotit celkem 2 děti. Sjednotily jsme se na slovníku a způsobu pozorování. Příště bude stačit hodnotit jednotlivě. Já to říkala :-).
19:00 Chci se soustředit na sebe. Skládám hudbu v Garage bandu, na který jsem si konečně díky situaci našla čas. Nahrávám do toho své zpěvy. Zní to dost psychedelicky. Snad se někdy odvážím to poslat kapele. Chybí mi. A taky kamarádi, lidi z divadla a lidi ze školy, ve které studuji. Zatím se online vídám jen s kolegy, rodinou a dětmi ze školy.
20:00 Zavírám Garage band. Naposled jsem se třídou stříhala film. Možná bychom to mohli využít ve třídě na hudebku. Třeba mě ráno napadne jak. Zítra mám naštěstí jen jeden ranní hangout s další skupinou druháků. Napíši hromadný e-mail rodičům. Zkontroluji, jak se zaplňují složky dětí. Přidám své nápady.